Budovy

Oba objekty, původně postavené jako činžovní domy, byly později přestavěny na kanceláře, při této přestavbě byly také provozně propojeny v suterénu i ve třech nadzemních podlažích. Před zahájením rekonstrukce byly objekty prázdné, fakulta je příležitostně využívala jako sklady a prováděla v nich základní údržbu.

Oba objekty se nacházejí v městském bloku ohraničeném ulicí Opletalovou, Jeruzalémskou a Senovážným náměstím, v těsné blízkosti křižovatky Opletalovy a Bolzanovy, naproti Vrchlického sadům. Charakter blokové zástavby odpovídá celkovému dobovému urbanistickému kontextu místa – typická je poměrně hustá zastavěnost vnitrobloků formou dvorních křídel, bývalých hospodářských či výrobních objektů nebo jiná drobnější zástavby. Oba řešené objekty této charakteristice odpovídají. Výšková hladina střech kolísá, nepřesahuje šest nadzemních podlaží.

OBJEKT č. 49

Stavební vývoj domu sestává ze dvou klíčových etap. První, datovaná rokem 1874, dala vzniknout činžovnímu domu, který svým typem odpovídal běžné klasicistní tradici, doplněné novorenesančním tvaroslovím hlavního průčelí. Z této etapy se dochovaly stropy v přízemí a základní půdorysná struktura objektu. Druhá etapa je spojena se jménem architekta a stavitele Josefa Blechy. V jejím rámci byl přesunut průjezd, postaveno nové schodiště a přestaven systém pavlačí tak, aby vznikl základní komunikační kříž mezi uličním a dvorním křídlem. Jak vestibul, tak schodiště byly řešeny s mimořádnou výtvarnou náročností a lze je označit za výjimečně kvalitní příklady dobové měšťanské architektury. Důmyslná skladba jednotlivých částí objektu se projevila i na dvorním průčelí, kde postupně vznikla mimořádně malebná kompozice schodišťové věže, různorodých pavlačí a arkýře.

Do následných intervencí spadá i pozoruhodný zásah do dispozice bytu ve druhém patře, kde vznikl velkorysý sál, prosvětlený velkými okny z pavlače a důmyslně zapojený do komunikační struktury bytu. Zásahy realizované po roce 1945 měly obdobně utilitární charakter jako u sousedního objektu, s nímž dům díky propojení sdílel svůj osud. Přes tyto zásahy lze říci, že se dům dochoval v překvapivé autenticitě včetně prvků štukové výzdoby, historických dveří či dřevěného obložení stěn.

OBJEKT č. 47

Stavební vývoj objektu zahrnuje tři klíčové etapy: dobu výstavby prvotního klasicistního domu (1841), nástavbu patra, úpravu fasády a dílčí adaptace interiérů (1883) a zásadní etapu sklonku 30. a počátku 40. let, kde jednak vzniklo dvorní křídlo (Mühlstein a Fürth, 1938–39), jednak byly změněny dispozice ve všech partech historického objektu (Pražák a Moravec 1941). Všechny tři etapy lze označit za kvalitní a z různých důvodů pozoruhodné. První etapa dala vzniknout domu v jeho dvojtraktové struktuře, doplněné mimořádně velkorysým půlkruhovým schodištěm. Druhá etapa přinesla nejen nástavbu domu a výtvarné sjednocení fasády, ale i zvýšení obytného komfortu vložením vnitřních toalet a umístěním jednoho velkého bytu na patře. Dvorní vestavba je poměrně unikátním příkladem funkcionalistické novostavby, vsazené do stísněných podmínek historické zástavby, která se navíc do dnešních dnů dochovala v mimořádně autentické podobě. Přestavby interiérů domu, vyvolané novým kancelářským účelem, jsou pochopitelně v rozporu s původní bytovou dvojtraktovou strukturou, která byla vložením chodby a příček narušena. I v této vrstvě lze nalézt určitou kvalitu, spočívající nejen v míře a kvalitě dochovaných řemeslných prvků, ale i v pozoruhodném interiéru velké jednací síně ve druhém patře objektu. Zásahy, realizované po roce 1945, byly již pouze utilitární a nezměnily zásadně charakter objektu.

ZÁKLADNÍ PARAMETRY A KAPACITA OBJEKTŮ:

Rekonstrukce objektů je navržena tak, aby vhodně zapadla do stávající okolní zástavby. Charakter plánované rekonstrukce zohledňuje fakt, že oba objekty se nachází na území Pražské památkové rezervace a že objekt č. 49 je také kulturní památka.